Frances Mayes: Toskánsko na každý deň

A znova milované Toskánsko! Tretiu knihu napísala Frances Mayes po 20 rokoch od zakúpenia starej vily v Toskánsku. Svoje zápisky a úvahy rozdelila do štyroch ročných období, kde znovu nechýba pár sezónnych receptov. Pôvodne som si tak tajne myslela, že keďže je to už tretia kniha a navyše po tak dlhej dobe, bude to taký slabší odvar dvoch predchádzajúcich… obrovský omyl, naopak, možno práve preto tu cítiť z Frances akúsi hlbšiu životnú múdrosť. Kniha je stále pútavá, na moje prekvapenie je tu aj pár napínavých momentov, a celkovo vo mne zanechala hlboký dojem. No predsa, písal ju sám život.

Keďže sa vám minule moje úryvky z knihy páčili, prinášam ich znova aj z tretieho pokračovania. Takže nasadiť papuče, zaliať kávu (alebo čaj?) a už sa len zamyslieť a inšpirovať:

“Hvězdy jsou tak blízko, že bych mohla zvednout ruku a dotknout se žhoucího středu Venuše.”

“Prima le radici, poi le ali… Nejdřív kořeny, potom křídla.”

“Toužila jsem přenést se někam jinam, splynout s čímsi nekonečným. Byla jsem, s plným vědomým své nevědomosti, k tomuto rozhodnutí připravena.”

“A Itálie se ukázala být naprosto nevyčerpatelná.”

“- objevovat každý nový den.”

“Piazza je koncentrovaná Itálie.”

“V šest ráno si kupuji v právě otevřené pekárně teplé cornetto  a z mostu nad Arnem vidím ve vodě Firenze jak jí viděl Dante, když po hladině klouže svěží svítání.”

“Tohle jsou nejkrásnější okamžiky, jaké může turista zažít – báječný oběd s milovaným společníkem, pročítání Blue Guide nebo Gambero Rosso, víkend zasvěcený objevování nových míst a sebe navzájem.”

“Podobně jako většinu horských městeček můžete Urbino projít za hodinu a zhlédnout je celé, nebo se zde můžete usadit na desetiletí a nikdy nevidět vše.”

“Nepotřebuji ráj nebeský; užívám si nesmrtelnost tady.”

“V Toskánsku jsem se naučila dopřát si čas.”

“Prožít dobře čas znamená vzít si ho zpět od všech otrokářů: povinností, schůzek, úmorné rutiny a stereotypu, které nás vysávají jako pijavice v nehybné tůni.”

“Často jsem myslela na verše Pabla Nerudy: Musím jít mnohem dál a musím jít mnohem blíž…”

“Malá varování, jež nám život udílí. (Musejí ale přicházet tak často?) Můžeme se jimi zaobírat a pak se z toho hroutit – anebo radši zvolat Carpe diem.”

“Nezaměňuj bolesti světa za celý svět…”

“Pomalu mi to dochází: je čas užívat si dne, bezohledně…”

“Nešetřit láskou.”